Artdeco a Glov sleva 40% při zadání kódu VMD40
  >  Bauen und Wohnen  >  Dekoration  >  Weihnachten  >  Weihnachtsdekorationen  >  Natürliches Material  >  Zotteliger Engel mit Goldfäden zum Aufhängen von 60 cm
Wir bieten nur Artikel an, die wir auf Lager haben

Zotteliger Engel mit Goldfäden zum Aufhängen von 60 cm

-14%

Zotteliger Engel mit Goldfäden zum Aufhängen von 60 cm
Unser Preis
2.9 EUR zuzüglich MwSt. 
Sie erspaen 0.46 EUR (14%)
Der Preis in unseren Geschäft
3.36 EUR zuzüglich MwSt.
Auf Lager:   5-10 ks
Dieser Artikel ist nicht einzeln einzukaufen
Anzahlks
Die Frage an den VerkäuferPreisüberwachung bestellen
Aktueller Produktpreis ist 2.90 EUR miMwSt.
  Bekanntgeben, bis der Preis sank unter    EUR miMwSt.
  Jede Preisänderung bekanntgeben
Ihre E-Mail-Adresse  
Anfrage versenden
Der Name:
Die E- Mail:
Telefonnummer:
' '
Schreiben Sie den Code ab:
Die Frage :
Teile
Der Code:1808114
Der Strichcode EAN:8595603414030
Hersteller:Made in PCR
De Marke:Ozdoby, dekorace, tvorba 
Ozdoby, dekorace, tvorba
Artikelbeschreibung

Anděl (z řeckého ἄγγελος angelos „posel“ je mytická nadpřirozená duchovní bytost, která by měla být podřízena Bohu či bohům a sloužit jako posel mezi lidmi a bohy.

V původním hebrejském významu byl anděl prostě posel. V pozdním židovství – a jeho prostřednictvím i v křesťanství – se pak tento pojem přetvořil v pojem bytosti duchovního řádu, která slouží jako prostředník mezi Bohem a člověkem.

Nauka o andělech se v teologii označuje jako angelologie. Vedle tohoto hlavního významu se pojmu používá i pro označení různých mystických a esoterických nauk i mimo křesťanství. Vzhledem k tomu, že křesťanství považuje démony za padlé anděly, lze za podobor angelologie považovat také démonologii.

Podle některých religionistů mohou andělé představovat relikty starších pohanských kultů. Řada biblických příběhů má své paralely např. v sumerských či dalších blízkovýchodních bájích; během redakce starozákonních textů se podle této teorie bohové, vystupující v těchto paralelních textech, „infiltrovali“ i do židovských náboženských textů, avšak nemohli obstát v ideovém souboji s jediným Bohem a přeměnili se proto v boží posly, anděly. 

Hebrejská bible 
Starý zákon (Tanach) považuje existenci andělů za prostý fakt. Boží poslové jsou v Tóře i v dalších biblických knihách výslovně tímto termínem označeni. Další výraz, kterým hebrejská bible anděly označuje, totiž „synové boží“, který má jak neutrální, tak i negativní konotace: Genesis popisuje svazky mezi syny božími a dcerami lidskými, po nichž dochází k potopě, kniha Jób označuje jako syna božího i satana. Ačkoli se pak slovem 'elohim obvykle označuje Bůh, v některých pasážích se vykládá jako „andělé“ nebo „soudci“.

Ve Starém zákoně není jisté, zda andělé disponují vlastní inteligencí a svobodnou vůlí, nebo zda pouze slouží jako prostředníci a tlumočníci mezi Bohem a člověkem. Také jejich postavení vůči člověku je diskutabilní, neboť není jasné, zda mu jsou nadřazeni či podřízeni. Podle midrašů jsou andělé často v bibli skryti i za dalšími výrazy jako např. „muž“. Pokud se v bibli hovoří o anonymním muži, který se „náhodou“ vyskytuje na určitém místě v určitou dobu, jedná se pravděpodobně o anděla nebo anděly. Někdy není jasné, zda se jedná o anděla nebo samotného Boha. Jinde je zřejmé, že anděl může být pro některé lidi neviditelný a nechá se spatřit pouze určité osobě (Nu 22,23-33).

Pobiblický vývoj 
Zatímco bible je na jména andělů skoupá, v židovské pobiblické literatuře, midraších, Talmudu a později kabalistických spisech lze nalézt snahu o pojmenování a roztřídění jednotlivých andělských řádů, takto se stávají serafové, cherubové, ofanim či chajot součástí hierarchie jednotlivých andělských kůrů. Ve středověku pak dochází k dalšímu rozvinutí této hierarchie, jak je patrné např. u Maimonida, který ve své Mišne Tora řadí anděly do deseti vzestupných tříd (andělé, chajot ha-kodeš, ofanim, er'elim, chašmalim, serafové, mal'achim, elohim, bnej elohim, cherubové a išim).

V pozdní antice dochází také k rozlišení „padlých andělů“, tj. těch andělů, kteří se vzepřeli Bohu; s těmito byli ztotožněni i „synové boží“ z 6. kapitoly Geneze. Mezi jmény padlých andělů se pak objevují v některých spisech např. Šemchazaj či Azazel.

Andělé v křesťanství

CSEt="//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Francesco_Botticini_-_The_Assumption_of_the_Virgin.jpg/330px-Francesco_Botticini_-_The_Assumption_of_the_Virgin.jpg 1.5x, //upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Francesco_Botticini_-_The_Assumption_of_the_Virgin.jpg/440px-Francesco_Botticini_-_The_Assumption_of_the_Virgin.jpg 2x" alt="" width="220" height="133" data-file-width="3998" data-file-height="2416" />
 
Francesco Botticini (15. stol.) Malba znázorňuje tři hierarchie a devět andělských kůrů. NG Londýn
Podrobnější informace naleznete v článku Anděl v křesťanství.

Křesťanská nauka o andělech navazuje velmi těsně na představu židovskou, a to především na představy typické pro pozdní židovství a apokalyptickou literaturu doby kolem přelomu letopočtu.

Nový zákon 
Andělé hrají na vícero místech Nového zákona významnou úlohu. Anděl předpovídá jak narození Jana Křtitele Zachariášovi, tak i narození Krista Panně Marii,[10] a pastýřům, ve snu Josefovi sdělí původ Mariina těhotenství a pošle ho do Egypta, aby byl Ježíš zachráněn před Herodem. Nakonec pak andělé zvěstují i Ježíšovo zmrtvýchvstání. Ve Skutcích apoštolů oznamuje anděl Kornéliovi, že jeho modlitba je vyslyšena a přikazuje mu poslat pro Petra, aby mu zvěstoval víru. Anděl pak také několikrát vysvobozuje zatčené apoštoly z vězení.

O andělech se vyjadřuje i přímo Ježíš, a to zejména ve svých podobenstvích, často v souvislosti s jejich úlohou na konci světa, kde mají být dobří andělé nástrojem Božího soudu, špatní však zavrženi. Dále pak v rozmluvách, kde k andělům přirovnává lidi po smrti, kteří se již nežení a nevdávají. Jinde Ježíš dává najevo svou moc nad anděly. Andělé však v těžkých chvílích Ježíšovi také pomáhají: jednak po pokušeních ďábla na poušti, kdy ho obsluhují, nebo v Getsemanské zahradě, kdy mu anděl dodává sílu.

Andělé se pak vyskytují v celém průběhu knihy Zjevení, jež je autorovi knihy odhaleno také prostřednictvím anděla, který jej provází jednotlivými viděními. Anděly mají v této knize jednotlivé církevní obce, ohlašují jednotlivé eschatologické události (polnice, rozlomení pečetí).

Historický vývoj 
Pozdně starověká křesťanská tradice ukazuje, jak křesťanská víra v anděly navazuje na představy židovské. Podle sv. Augustina je anděl „název úkolu, ne přirozenosti. Ptáš-li se, jak se nazývá tato přirozenost, je to duch; ptáš-li se, jaký má úkol, je to anděl. Podle toho, co je, je duch, podle toho, co koná, je anděl.“

Pro středověkou teologii mělo značný význam dílo Dionýsia Pseudo-Areopagity, který na základě starších tradic na přelomu 5. a 6. století popsal hierarchii devíti andělských kúrů, seskupených do tří triád: do nejvyšší z nich řadí serafy, cheruby a trůny, do prostřední panstva, síly a mocnosti, a konečně do nejnižší pak knížectva, archandělé a andělé. Tuto nauku převzal i Tomáš Akvinský a ve své Teologické summě připisuje jednotlivým chórům ještě tzv. postavení (např. láska, vědění, poznání; řízení, zázraky, zahánění; vedoucí, vyslanci, poslové). Jednotlivé názvy andělských kúrů však pocházejí z bible.

Církevní nauka 
Katolická církev učí, že Bůh stvořil všechny bytosti a všechny jako dobré. Někteří z andělů se však Bohu vzepřeli a jejich hřích se chápe jako neodvolatelný a absolutní, neboť nemají po pádu už možnost litovat, podobně jako nemohou hříchu litovat lidé po smrti. V současné době však tato nauka o andělech stojí na okraji teologického zájmu a hierarchie andělů, která nepředstavuje oficiální nauku církve, je v zásadě marginálním tématem.

Učení o andělech jakožto průvodcích či ochráncích lidí je odvozeno ze zmínek v Bibli (Ž 91, 11 (Kral, ČEP); Žd 1, 14 (Kral, ČEP); Ex 32, 34 (Kral, ČEP)) a katolická církev o nich hovoří v katechismu. Podle nich má svého strážného anděla každý člověk, aby ho chránil a pomáhal mu vést správný život. Toto tvrzení lze vystopovat i v raně křesťanské tradici.

Podobné stanovisko zastávají i některé protestantské církve.

Anděl v islámu 
V islámu má anděl charakter bytosti plně přátelské Bohu. Andělé tvoří Boží dvůr, zaznamenávají činy lidí, vedou lidi k poslednímu soudu a jsou strážci pekla. Anděl Gabriel (arab. Džabríl) je označen za božího ducha, který přináší Mohamedovi Korán. Andělé v islámu nemají moc přimlouvat se u Boha, a nelze se k nim proto modlit. Přesto podle islámské tradice, která se neuvádí v Koránu, navštíví každého mrtvého ihned po smrti andělé Nakir a Munkar, kteří se dotazují na jeho víru.

Výjimku mezi anděly tvoří padlý anděl Iblís (ďábel), který se odmítl poklonit před Adamem. Na dalších místech je však Iblís označován za džina, podobně jako Šajtán (satan).

Esoterické nauky a okultismus
U esoterických autorů lze nalézt tendenci rozmnožovat jména jednotlivých andělů z jiných než biblických pramenů. Například Emil Páleš označuje více archandělů (Gabriel, Rafael, Anael, Michael, Samael, Zachariel, Orifiel ) a přiřazují jim astrologický význam, spojený s jednotlivými planetami, dějinnými epochami apod. Nauka o andělech nechybí ani u některých léčitelů a vykladačů karet. Mezi okultistickými autory lze zmínit např. Johanna Trithemia či Nostradama.

Andělé ve filmu a literatuře 
Ve fantasy a hororech se mohou vyskytovat jak andělé zcela odpovídající náboženskému významu, tak andělé jako rasa bytostí, případně jejich smíšenina. Ve druhém případě se obvykle jedná o silné magické bytosti mající mnoho společného s démony, přestože obvykle stojí na opačné straně nebo fakt, že tomu tak není, je součást zápletky. Pokud pak na sebe anděl bere tělo, jedná se o bezpohlavní lidskou postavu s labutími křídly. Obvykle je navíc oblečený do volného bílého šatu a při objevení nebo používání magie září.

Bytosti s andělským vzhledem jsou populární také v japonských animovaných komiksech (Manga), filmech a seriálech (anime). Bytosti však nemusejí mít nutně žádnou magickou moc a i jejich podoba se různí (kromě toho, že vždy mají křídla). Objevují se např. v dílech Haibane renmei(Šedokřídlí), Neon Genesis Evangelion (poslové) nebo Megatokyo. Na rozdíl od evropských andělů, kteří si vystačí s dvěma křídly, japonští mohou mít někdy křídel i více – digimon Lucemon ze čtvrté série seriálu Digimon jich má dokonce deset. Podobně pojatí andělé se objevili i v českém komiksu Muriel a andělé (Miloš Macourek a Kája Saudek, 1968).

Anděl střapatý se zlatými nitkami na zavěšení 60 cm

Kundenrezensionen
Es wurden keine Rezensionen gefunden.
Diskussion über den Artikel
Diskussion über: Zotteliger Engel mit Goldfäden zum Aufhängen von 60 cm

Dieser Artikel wurde noch nicht diskutiert. Wenn Sie der erste sein wollen, dann klicken Sie auf knopf Kommentar hinzufügen

Artikelbeschreibung
Kundenrezensionen

Anděl (z řeckého ἄγγελος angelos „posel“ je mytická nadpřirozená duchovní bytost, která by měla být podřízena Bohu či bohům a sloužit jako posel mezi lidmi a bohy.

V původním hebrejském významu byl anděl prostě posel. V pozdním židovství – a jeho prostřednictvím i v křesťanství – se pak tento pojem přetvořil v pojem bytosti duchovního řádu, která slouží jako prostředník mezi Bohem a člověkem.

Nauka o andělech se v teologii označuje jako angelologie. Vedle tohoto hlavního významu se pojmu používá i pro označení různých mystických a esoterických nauk i mimo křesťanství. Vzhledem k tomu, že křesťanství považuje démony za padlé anděly, lze za podobor angelologie považovat také démonologii.

Podle některých religionistů mohou andělé představovat relikty starších pohanských kultů. Řada biblických příběhů má své paralely např. v sumerských či dalších blízkovýchodních bájích; během redakce starozákonních textů se podle této teorie bohové, vystupující v těchto paralelních textech, „infiltrovali“ i do židovských náboženských textů, avšak nemohli obstát v ideovém souboji s jediným Bohem a přeměnili se proto v boží posly, anděly. 

Hebrejská bible 
Starý zákon (Tanach) považuje existenci andělů za prostý fakt. Boží poslové jsou v Tóře i v dalších biblických knihách výslovně tímto termínem označeni. Další výraz, kterým hebrejská bible anděly označuje, totiž „synové boží“, který má jak neutrální, tak i negativní konotace: Genesis popisuje svazky mezi syny božími a dcerami lidskými, po nichž dochází k potopě, kniha Jób označuje jako syna božího i satana. Ačkoli se pak slovem 'elohim obvykle označuje Bůh, v některých pasážích se vykládá jako „andělé“ nebo „soudci“.

Ve Starém zákoně není jisté, zda andělé disponují vlastní inteligencí a svobodnou vůlí, nebo zda pouze slouží jako prostředníci a tlumočníci mezi Bohem a člověkem. Také jejich postavení vůči člověku je diskutabilní, neboť není jasné, zda mu jsou nadřazeni či podřízeni. Podle midrašů jsou andělé často v bibli skryti i za dalšími výrazy jako např. „muž“. Pokud se v bibli hovoří o anonymním muži, který se „náhodou“ vyskytuje na určitém místě v určitou dobu, jedná se pravděpodobně o anděla nebo anděly. Někdy není jasné, zda se jedná o anděla nebo samotného Boha. Jinde je zřejmé, že anděl může být pro některé lidi neviditelný a nechá se spatřit pouze určité osobě (Nu 22,23-33).

Pobiblický vývoj 
Zatímco bible je na jména andělů skoupá, v židovské pobiblické literatuře, midraších, Talmudu a později kabalistických spisech lze nalézt snahu o pojmenování a roztřídění jednotlivých andělských řádů, takto se stávají serafové, cherubové, ofanim či chajot součástí hierarchie jednotlivých andělských kůrů. Ve středověku pak dochází k dalšímu rozvinutí této hierarchie, jak je patrné např. u Maimonida, který ve své Mišne Tora řadí anděly do deseti vzestupných tříd (andělé, chajot ha-kodeš, ofanim, er'elim, chašmalim, serafové, mal'achim, elohim, bnej elohim, cherubové a išim).

V pozdní antice dochází také k rozlišení „padlých andělů“, tj. těch andělů, kteří se vzepřeli Bohu; s těmito byli ztotožněni i „synové boží“ z 6. kapitoly Geneze. Mezi jmény padlých andělů se pak objevují v některých spisech např. Šemchazaj či Azazel.

Andělé v křesťanství

CSEt="//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Francesco_Botticini_-_The_Assumption_of_the_Virgin.jpg/330px-Francesco_Botticini_-_The_Assumption_of_the_Virgin.jpg 1.5x, //upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Francesco_Botticini_-_The_Assumption_of_the_Virgin.jpg/440px-Francesco_Botticini_-_The_Assumption_of_the_Virgin.jpg 2x" alt="" width="220" height="133" data-file-width="3998" data-file-height="2416" />
 
Francesco Botticini (15. stol.) Malba znázorňuje tři hierarchie a devět andělských kůrů. NG Londýn
Podrobnější informace naleznete v článku Anděl v křesťanství.

Křesťanská nauka o andělech navazuje velmi těsně na představu židovskou, a to především na představy typické pro pozdní židovství a apokalyptickou literaturu doby kolem přelomu letopočtu.

Nový zákon 
Andělé hrají na vícero místech Nového zákona významnou úlohu. Anděl předpovídá jak narození Jana Křtitele Zachariášovi, tak i narození Krista Panně Marii,[10] a pastýřům, ve snu Josefovi sdělí původ Mariina těhotenství a pošle ho do Egypta, aby byl Ježíš zachráněn před Herodem. Nakonec pak andělé zvěstují i Ježíšovo zmrtvýchvstání. Ve Skutcích apoštolů oznamuje anděl Kornéliovi, že jeho modlitba je vyslyšena a přikazuje mu poslat pro Petra, aby mu zvěstoval víru. Anděl pak také několikrát vysvobozuje zatčené apoštoly z vězení.

O andělech se vyjadřuje i přímo Ježíš, a to zejména ve svých podobenstvích, často v souvislosti s jejich úlohou na konci světa, kde mají být dobří andělé nástrojem Božího soudu, špatní však zavrženi. Dále pak v rozmluvách, kde k andělům přirovnává lidi po smrti, kteří se již nežení a nevdávají. Jinde Ježíš dává najevo svou moc nad anděly. Andělé však v těžkých chvílích Ježíšovi také pomáhají: jednak po pokušeních ďábla na poušti, kdy ho obsluhují, nebo v Getsemanské zahradě, kdy mu anděl dodává sílu.

Andělé se pak vyskytují v celém průběhu knihy Zjevení, jež je autorovi knihy odhaleno také prostřednictvím anděla, který jej provází jednotlivými viděními. Anděly mají v této knize jednotlivé církevní obce, ohlašují jednotlivé eschatologické události (polnice, rozlomení pečetí).

Historický vývoj 
Pozdně starověká křesťanská tradice ukazuje, jak křesťanská víra v anděly navazuje na představy židovské. Podle sv. Augustina je anděl „název úkolu, ne přirozenosti. Ptáš-li se, jak se nazývá tato přirozenost, je to duch; ptáš-li se, jaký má úkol, je to anděl. Podle toho, co je, je duch, podle toho, co koná, je anděl.“

Pro středověkou teologii mělo značný význam dílo Dionýsia Pseudo-Areopagity, který na základě starších tradic na přelomu 5. a 6. století popsal hierarchii devíti andělských kúrů, seskupených do tří triád: do nejvyšší z nich řadí serafy, cheruby a trůny, do prostřední panstva, síly a mocnosti, a konečně do nejnižší pak knížectva, archandělé a andělé. Tuto nauku převzal i Tomáš Akvinský a ve své Teologické summě připisuje jednotlivým chórům ještě tzv. postavení (např. láska, vědění, poznání; řízení, zázraky, zahánění; vedoucí, vyslanci, poslové). Jednotlivé názvy andělských kúrů však pocházejí z bible.

Církevní nauka 
Katolická církev učí, že Bůh stvořil všechny bytosti a všechny jako dobré. Někteří z andělů se však Bohu vzepřeli a jejich hřích se chápe jako neodvolatelný a absolutní, neboť nemají po pádu už možnost litovat, podobně jako nemohou hříchu litovat lidé po smrti. V současné době však tato nauka o andělech stojí na okraji teologického zájmu a hierarchie andělů, která nepředstavuje oficiální nauku církve, je v zásadě marginálním tématem.

Učení o andělech jakožto průvodcích či ochráncích lidí je odvozeno ze zmínek v Bibli (Ž 91, 11 (Kral, ČEP); Žd 1, 14 (Kral, ČEP); Ex 32, 34 (Kral, ČEP)) a katolická církev o nich hovoří v katechismu. Podle nich má svého strážného anděla každý člověk, aby ho chránil a pomáhal mu vést správný život. Toto tvrzení lze vystopovat i v raně křesťanské tradici.

Podobné stanovisko zastávají i některé protestantské církve.

Anděl v islámu 
V islámu má anděl charakter bytosti plně přátelské Bohu. Andělé tvoří Boží dvůr, zaznamenávají činy lidí, vedou lidi k poslednímu soudu a jsou strážci pekla. Anděl Gabriel (arab. Džabríl) je označen za božího ducha, který přináší Mohamedovi Korán. Andělé v islámu nemají moc přimlouvat se u Boha, a nelze se k nim proto modlit. Přesto podle islámské tradice, která se neuvádí v Koránu, navštíví každého mrtvého ihned po smrti andělé Nakir a Munkar, kteří se dotazují na jeho víru.

Výjimku mezi anděly tvoří padlý anděl Iblís (ďábel), který se odmítl poklonit před Adamem. Na dalších místech je však Iblís označován za džina, podobně jako Šajtán (satan).

Esoterické nauky a okultismus
U esoterických autorů lze nalézt tendenci rozmnožovat jména jednotlivých andělů z jiných než biblických pramenů. Například Emil Páleš označuje více archandělů (Gabriel, Rafael, Anael, Michael, Samael, Zachariel, Orifiel ) a přiřazují jim astrologický význam, spojený s jednotlivými planetami, dějinnými epochami apod. Nauka o andělech nechybí ani u některých léčitelů a vykladačů karet. Mezi okultistickými autory lze zmínit např. Johanna Trithemia či Nostradama.

Andělé ve filmu a literatuře 
Ve fantasy a hororech se mohou vyskytovat jak andělé zcela odpovídající náboženskému významu, tak andělé jako rasa bytostí, případně jejich smíšenina. Ve druhém případě se obvykle jedná o silné magické bytosti mající mnoho společného s démony, přestože obvykle stojí na opačné straně nebo fakt, že tomu tak není, je součást zápletky. Pokud pak na sebe anděl bere tělo, jedná se o bezpohlavní lidskou postavu s labutími křídly. Obvykle je navíc oblečený do volného bílého šatu a při objevení nebo používání magie září.

Bytosti s andělským vzhledem jsou populární také v japonských animovaných komiksech (Manga), filmech a seriálech (anime). Bytosti však nemusejí mít nutně žádnou magickou moc a i jejich podoba se různí (kromě toho, že vždy mají křídla). Objevují se např. v dílech Haibane renmei(Šedokřídlí), Neon Genesis Evangelion (poslové) nebo Megatokyo. Na rozdíl od evropských andělů, kteří si vystačí s dvěma křídly, japonští mohou mít někdy křídel i více – digimon Lucemon ze čtvrté série seriálu Digimon jich má dokonce deset. Podobně pojatí andělé se objevili i v českém komiksu Muriel a andělé (Miloš Macourek a Kája Saudek, 1968).

Anděl střapatý se zlatými nitkami na zavěšení 60 cm

Es wurden keine Rezensionen gefunden.


© 2014 VMD Drogerie, Parfumerie CZ