>  Med

Med

Včelí med je jedním z nejstarších kosmetických prostředků vůbec. Je to hutná tekutina sladké chuti, která je produkovaná včelami dělnicemi z nektaru, získaného z květů rostlin. Slouží jako potrava pro včelstva v době nedostatku jídla (podzim a zimní měsíce). Je složený z cukrů fruktózy (až 44%), glukózy (až 41%), sacharózy, maltózy a dalších cukrů v menším procentuálním zastoupení a vody (až 23%). Poměry cukrů a vody se liší v závislosti na druhu medu. Nerozlišujeme pouze medy lesní a luční či květové, ale používají se také důležité místní klasifikace medu. Např. pro Francii jsou typické medy levandulové nebo akáciové, v Řecku najdeme med tymiánový nebo z pomerančových květů, na Novém Zélandu zase med manukový. Každý z těchto medů má trochu jiné léčivé a kosmetické vlastnosti, stejně jako obsahu účinných látek. Med obecně obsahuje širokou škálu enzymů, vitamínů a minerálů (fosfor, draslík, vápník, selen, zinek, železo, mangan, měď) a vody. Díky přítomnosti pinocembrinu (antioxidant) zlepšuje fungování centrálního nervového systému a mozku. Med krystalizuje do několika měsíců po sklizni, je to přirozený proces, který nemění jeho vlastnosti a proto se ho není třeba obávat.

Med může být k dostání ve více formách, tekutý, granulovaný, směs tekutého a granulovaného. Dále se rozlišuje raw a pasterizovaný med. Raw med neprošel žádnými tepelnými úpravami, je to nejčistší a nejpřírodnější forma, která si uchovává všechny léčivé vlastnosti. Jediný proces, kterým raw med prochází je přecezení přes látku. Tento proces je nutný absolvovat, aby se zbavil nečistot  (např.) včelí vosk. U raw medu se zachová ve složení přítomnost propolisu a pylu.  Dalším druhem medu je med pasterizovaný a filtrovaný, může procházet také rafinací, která je běžná při komerčním způsobu výroby medu.

Kromě toho, že se jedná o potravinu, která je nosnou součástí našich jídelníčků, je cenným pokladem, podporujícím dobré zdraví těla, pokožky i vlasů. Působí proti plísním a jako antibiotikum. Používá se jako všestranný lék i prevence onemocnění dýchacího, trávicího a nervového systému. Med je široce uznáván dermatology jako všeobecně prospěšný prostředek k udržení krásné pokožky. Včelí med uklidňuje nervózní pleť se sklony k podráždění, mírní zánětlivé reakce u problematické pleti, udržuje dobrou hydrataci, snižuje rané projevy stárnutí pokožky. Působí jako antioxidant. Podporuje dobré hojení poškození pleti a zlepšuje její tonus, zmírňuje viditelnost jizev. Ve vlasové a tělové kosmetice má pěsticí a uklidňující charakter, změkčuje a vyživuje. Kosmetika s přídavkem medu je všeobecně dobře snášená, ale může být problematická pro alergiky na včelí produkty. Jde o látku, povolenou v certifikované bio kosmetice, ale nesmí se v něm nalézat stopy GMO hnojiv a dalších průmyslových chemikálií nebo antibiotik, které jsou běžné u komerční medové produkce.

Med je známý především svými hydratačními, antibakteriálními a antifungálními účinky. Vyživuje pokožku a přispívá k regulaci mírně kyselé hodnoty pH horní ochranné vrstvy kůže. Regeneruje suchou a popraskanou pokožku. Podporuje hojení ran, otoků a jizev. Při pravidelném dlouhodobém používání dokáže regenerovat jizvy a postupně zesvětlovat pigmentové skvrny. V pečujících přípravcích se používá hlavně kvůli svým antioxidačním vlastnostem, které mají pozitivní účinek proti stárnutí pleti. Díky svým antibakteriálním účinkům působí proti pupínkům a dalším onemocněním kůže. Med dokáže vyživit a normalizovat suchou a dehydratovanou pleť. Nedráždivý a zklidňující účinek ho činí zvláště vhodným pro použití do kosmetických výrobků pro děti a osoby s problematickou a citlivou pokožkou. Med je zcela právem považován za přírodní antibiotikum. Svým složením je schopen ničit bakterie a celkově posilovat obranyschopnost organismu. Poslouží jako prevence i lék chřipky, rýmy, trávicích obtíží i dalších neduhů. Dokáže čistit tělo od toxinů a volných radikálů.

Med je hustá sladká a lepkavá kapalina, vytvářená včelami (případně i jiným hmyzem) sběrem a zahušťováním sladkých šťáv – především nektaru z květů (med květový) a medovice (med medovicový), kterou vylučují například mšice. Sběrem a přetvořením medovice vzniká medovicový medTmavost medovicového medu je způsobena barvivy obsaženými v míze lesních dřevin.

Prvními doklady o využívání medu lidmi jsou jeskynní malby. Známá malba z Pavoučí jeskyně (Cueva de la Araña) u Bicorp poblíž Valencie ve východním Španělsku objevená v r. 1919 je stará nejméně 8000 let a ukazuje člověka na třech liánách nebo provazech z trávy, jak ve výšce vybírá do košíku med z úlu, pravděpodobně ve skalní puklině, zatímco kolem létají obrovské včely. Další jeskynní malby jsou známé z centrální Indie, Austrálie a především Afriky.

Vzhledem k tomu, že med včelám příležitostně vybírají i různé druhy opic a lidoopů (paviáni, makakové, orangutani, gorily, šimpanzi), někdy dokonce s použitím jednoduchých nástrojů, je možné, že energeticky velmi bohatý med spolu s larvami včel (coby zdroj proteinů) byl významným zdrojem potravy už pro první příslušníky rodu Homo.

Písemné zmínky o medu najdeme už v nejstarších dochovaných záznamech. Ve většině antických kultur byl med používán ve výživě i jako lék. První písemná zmínka o medu pochází z období 2100-2000 př. n. l. z hliněné destičky ze starověkého sumerského města Nippur, na které je zaznamenán návod, jak ošetřit zranění - „rozemlít na prášek říční prach ... (chybějící slova) uhníst ve vodě a medu a přelít obyčejným a cedrovým olejem.“

Ze Starověkého Egypta pochází Ebersův papyrus datovaný do doby asi 1550 př. n. l., který zmiňuje med v 147 lékařských receptech pro léčení vnějších zranění. Med se používal (často ve směsi s různými rostlinnými, živočišnými, ale i anorganickými ingrediencemi) k ošetření zánětů, vředů, popálenin, ran i v pooperačních stavech pro podporu hojení (při obřízce, propíchávání uší, ale i u složitějších operací), ve formě čípku, k léčbě plešatosti, zánětu spojivek nebo i uvolnění ztuhlých kloubů.

Za podobně léčivý byl med považován i 2000 let př. n. l. ve Starověké Číně. Podle tradiční čínské medicíny šlo o vyváženou poživatinu (ani jangovou ani jingovou) schopnou dobře spojovat různé další léčivé látky k sobě. Nad rámec své nutriční hodnoty měl med i zde mnohostranné lékařské využití, např. jako detoxikační činidlo, k úlevě od bolestí, proti nespavosti, stresu, zánětům žaludku a vředům, zácpě, kašli, oparům aj.

S využíváním medu šel ruku v ruce i rozvoj včelařství. První záznamy o chování včel jsou z Egypta už z r. 2450 př. n. l., odkud se tato dovednost postupně a velmi pomalu šířila. Do středomoří se tyto znalosti dostaly kolem r. 1500 př.n.l., okolo 1000 př. n. l. chovali včely v úlech Židé, okolo 750 př.n.l. jsou doklady z Asýrie a do Číny technologie doputovala nejspíše po hedvábné stezce s rozmachem Perské říše na začátku 5. stol. př. n. l. 

Na americkém kontinentu se včela medonosná posledních několik milionů let nevyskytovala a byla přivezena kolonisty až v r. 1622. Severoameričtí Indiáni jako sladidlo využívali tradičně javorový syrup. V tropických částech Ameriky však med znám byl, neboť je obývá množství druhů med produkujících včel, zvláště rody Melipona a Trigona. Nejstarší zmínky jsou zde od Mayů, kteří ve 3. stol. př. n. l. domestikovali včelu Melipona beecheii. Tyto včely nemají žihadlo a jsou neagresivní, v koloniích ale tvoří méně medu a pracněji se získává - neukládají med do plástů, ale do mnoha medových pohárků. Med je řidší a dá se pít, liší se i senzorickými vlastnostmi, je ale stejně velmi zdravý, proto i zde byl med znám a používán jako účinný lék na celou řadu onemocnění.

Mayové byli v produkci medu zdatní a med byl pro ně velmi důležitým obchodním artiklem (v Amazonii byli obdobně zdatní Kayapové, kteří med prodávali okolním etnickým skupinám). O významu medu pro Maye svědčí to, že včely byly uctívány, byly symbolem plodnosti a měly svého boha.

Nahrazení medu cukrem 
Přestože se již v r. 510 př. n. l. vládce Persie Dareios zmiňuje o cukrové třtině jako o „rákosu dávajícím med, který není vytvářen včelami, med byl poprvé nahrazen cukrem až o mnoho staletí později, nejdříve v Číně, kde se začalo sladit cukrem kolem r. 350 n.l. V Evropě se cukr objevil až v době křižáckých výprav v 11. století jako nový druh luxusního koření. Kolem r. 1480 se cukrová třtina pěstovala již v celé středomořské oblasti, ale cukr byl stále příliš drahý. Ještě v 17. století patřily cukrovinky jen do jídelníčku šlechty. Cukr začal skutečně zlevňovat teprve až s rozvojem zámořského plantážnictví v Jižní a Střední Americe a ke konečnému nahrazení medu výrazně levnějším cukrem došlo v Evropě až po objevu řepného cukru a zefektivnění jeho výroby v průběhu 19. století. Dnes se pohybuje světová roční produkce medu kolem 1,5 milionu tun, což je méně než 1% roční produkce cukru.

Význam a základní vlastnosti 
Pro včelstvo je med zásobou energeticky bohaté potravy. Během roku silné včelstvo vyrobí a z větší části i spotřebuje řádově stovky kg medu. Většina spotřeby probíhá v sezoně, na přečkání zimy včelstvu stačí přibližně 1 kg na měsíc.

Med má zvláštní chuť, pro kterou mu někteří lidé dávají přednost před cukrem a jinými sladidly. Má vhodné chemické vlastnosti pro pečení.

Kapalný med se nekazí, pokud v něm není nepřiměřené množství vody (nezralý med). Díky vysoké koncentraci cukrů ničí bakterie při procesu zvaném osmóza (vysává z buněk vodu a tím ničí jejich membrány). Pouze spory některých bakterií osmóze odolávají. V medu se nemohou uchytit ani kvasinky ze vzduchu, protože obsah vody je příliš nízký. Přírodní neupravený med má obsah vody asi 14–18 %. Je-li obsah vody pod 18 %, nemůže se v medu množit prakticky žádný organismus.

Při dlouhodobém skladování při pokojové (nebo vyšší) teplotě se může díky sedimentaci (usazování) cukrů na povrchu medu v nádobě vytvořit tenká řidší vrstvička, v níž se rozmnoží osmofilní druhy kvasinek (zkvášejí koncentrované roztoky cukrů – nad 50 %), které jsou v medu přirozeně obsaženy. Takové kvašení ovlivňuje především senzorické, nikoliv nutriční vlastnosti medu.

Složení 
Med je směs cukrů, vody, a jiných složek. Specifické složení medu závisí nejvíc na směsi květů navštívených včelami, které med produkovaly a liší se podle lokality, období/sezony i jednotlivých včelstev. Hmotnost 1 litru medu je asi 1,4 kg. Typické složení ukazuje tabulka:



© 2014 VMD Drogerie, Parfumerie CZ