>  Peroxid vodíku

Peroxid vodíku

Peroxid vodíku je čirá kapalina, která má silné oxidační i redukční vlastnosti. V domácích lékárničkách se peroxid vodíku vyskytuje v 3% koncentraci a slouží hlavně jako dezinfekce na menší poranění, řezné rány nebo odřeniny. Je antibakteriální, antimikrobiální, antiseptický a protizánětlivý, navíc má mírné znecitlivující účinky. Také odstraňuje pigment, najdeme ho proto nejčastěji v barvách na vlasy a přelivech, kdy je potřeba zesvětlit vlasové vlákno. Proniká tak do jeho struktury a v podstatě ničí vlas jako takový. Objevuje se i v ústních vodách nebo zubních pastách pro své bělící a dezinfekční schopnosti.

Peroxid vodíku (chemický vzorec H2O2) (triviálně, zastarale kysličník) je čirá kapalina o něco viskóznější než voda. Má silné oxidační, ale i redukční vlastnosti a často se používá jako dezinfekce (3% vodný roztok). Rovněž se často využívají jeho bělicí účinky při odbarvování vlasů, v ponorkách je částí pohonného média torpéd. Během druhé světové války byl používán jako raketové palivo ať už samostatně jako jednosložkové palivo, tj. katalytickým rozkladem na paroplyn (nejznámější motory Hellmutha Waltera, popřípadě z pozdější doby „raketový pás – rocket belt“ z bondovek), nebo ve spojení s ethanolem (lihem), hydrazinem nebo petrolejem (kerosenem). Při použití s hydrazinhydrátem má samozápalné účinky – tj. při smísení obou látek dojde k okamžitému samovznícení.

Po válce se od použití peroxidu jako okysličovadla až na pár výjimek (Black Arrow) ustoupilo a místo toho se používá oxid dusičitý, který je ovšem prudce jedovatý. Naproti tomu katalytický rozklad peroxidu na paroplyn se jako pomocný zdroj v raketové technice používá od A4 (známější jako V-2) až po RD 107/108, což jsou hlavní motory prvního a druhého stupně ruské rakety R-7, v současnosti známé ve své nejvýkonnější verzi jako Sojuz U.

V současnosti se uvažuje o návratu k peroxidu především z ekologických důvodů.

Peroxid vodíku je silnější kyselina než voda, poskytuje soli hydrogenperoxidy (HO2)- a peroxidy (O2)2−

Reakce 
Rozklad: 2H2O2 → 2H2O + O2

Rozklad zpomaluje např. močovina, kyselina fosforečná; naopak jej urychluje oxid manganičitý, manganistan draselný, jodid draselný, stříbro nebo platina.

Reakcí s acetonem vzniká třaskavá sloučenina s názvem peroxoaceton.

Přeměna na disulfan: H2O2 + 2 H2S → H2S2 + 2 H2O

Použití v medicíně  
Peroxid vodíku je podle FDA (v USA) všeobecně považován za bezpečný (GRAS) jakožto antimikrobiální činidlo, oxidační činidlo a pro jiné účely schválené FDA[2].

Peroxid vodíku se díky svému oxidačnímu účinku používá po řadu let jako antiseptikum a dezinficiens. Přestože s růstem popularity jiných snadno dostupných prostředků OTC (prodej bez předpisu) využívání peroxidu vodíku pokleslo, stále ho používá mnoho nemocnic, lékařů a stomatologů.

  • Jako mnoho jiných oxidačních antiseptik, peroxid vodíku mírně poškozuje tkáň otevřených ran, je však účinný při rychlém zastavení kapilárního krvácení (pomalé krvácení z malých cév při odřeninách), a někdy se proto šetrně používá k tomuto účelu nebo k čištění.
  • Peroxid vodíku lze použít jako pastu na zuby, smísí-li se s odpovídajícím množstvím jedlé sody (hydrogenuhličitanu sodného) a soli.
  • Peroxid vodíku a benzoylperoxid se někdy používají pro léčbu akné.
  • Ve veterinární praxi se peroxid vodíku používá jako emetikum.
  • Používá se také pro výrobu dezinfekčních gelů na ruce

Bezpečnost 
Právní regulace dostupnosti peroxidu vodíku je různá, nicméně v nízkých koncentracích (např. 3 %) bývá běžně dostupný a legálně prodávaný pro lékařské použití. Většina volně prodejných roztoků není vhodná pro požití. Vyšší koncentrace mohou být považovány za nebezpečné a při prodeji musí být k dispozici bezpečnostní list. Ve vysokých koncentracích je peroxid vodíku agresivní oxidant a poškozuje mnoho materiálů včetně lidské kůže. Za přítomnosti redukčního činidla probíhá rozklad koncentrovaného H2O2 velmi bouřlivě.

Koncentrovaný peroxid vodíku (obvykle nad 40 %) je v USA považován za nebezpečný odpad kategorie D001, protože naplňuje definici nebezpečného oxidantu podle specifikace ministerstva dopravy. Povinnému hlášení EPA podléhá množství od 100 liber (asi 45 kg), tj. přibližně 10 amerických galonů koncentrovaného peroxidu vodíku. V Česku není peroxid vodíku považován za odpad, který podléhá povinnému hlášení do Integrovaného registru znečišťování.

Peroxid vodíku by se měl skladovat na chladném, suchém, dobře větraném místě, bez přítomnosti hořlavých nebo zápalných látek. Měl by být uložen v nádobě z nereaktivních materiálů, například korozivzdorné oceli nebo skla (mohou být vhodné i jiné materiály, například plasty nebo hliníkové slitiny). Vzhledem k rychlému rozkladu při expozici světlu by měl být peroxid vodíku uchováván v neprůhledné nádobě; farmaceuticky připravené roztoky často bývají v tmavě hnědých lahvích.

Peroxid vodíku, ať již čistý nebo zředěný, přináší řadu rizik:

  • Výbušné páry. Při koncentracích nad 70 % se uvolňují páry, které mohou explodovat při teplotě nad 70 °C za běžného atmosférického tlaku. Destilace peroxidu vodíku za normálního tlaku je proto velmi nebezpečná.
  • Nebezpečné reakce. Páry peroxidu vodíku mohou tvořit s uhlovodíky (např. mazivy) výbušniny, které jsou citlivé na dotek. Nebezpečné reakce od vznícení k výbuchu byly hlášeny v případě alkoholů, ketonů, karboxylových kyselin (zvláště octové), aminů a fosforu.
  • Samovznícení. Z koncentrovaného peroxidu vodíku, pokud se vylije na oděv či jiné hořlavé materiály, se odpařuje především voda a koncentrace peroxidu proto roste – až do bodu, kdy se materiál sám vznítí.
  • Žíravost. Koncentrovaný peroxid vodíku (>50 %) je žíravý, i slabé roztoky však mohou podráždit oči, sliznice nebo kůži. Zvlášť nebezpečné je požití, protože rozkladem v žaludku vzniká velké množství plynu (desetinásobek objemu v případě 3% roztoku).
  • Bělidlo. Nízké koncentrace peroxidu vodíku (3 % nebo méně) odbarvují mnoho textilií do podoby narůžovělé barvy. Opatrnost je třeba při zacházení s běžnými výrobky, které mohou obsahovat peroxid vodíku, například s čistidly obličeje nebo roztoky pro kontaktní čočky, které mohou snadno kontaminovat různé povrchy.
  • Vnitřní potíže. Větší požitá dávka 3% peroxidu vodíku může způsobit „podráždění a zpuchýřování úst (známé jako černý chlupatý jazyk), krku a břišních orgánů“, stejně jako „bolest břicha, zvracení a průjem.“
  • Tlak par. Peroxid vodíku má významný tlak par (1,2 kPa při 50 °C) a expozice těmto parám je potenciálně nebezpečná. Páry jsou především dráždivé, dráždí hlavně oči a dýchací systém. IDLH limit podle NIOSH je pouhých 75 ppm. Také dlouhodobá expozice nízkým koncentracím par je nebezpečná a může vést k trvalému poškození plic. Limit OSHA je 1 ppm pro osmihodinovou váženou expozici (29 CFR 1910.1000, Tabulka Z-1). Peroxid vodíku byl ACGIH klasifikován jako „známý zvířecí karcinogen, s neznámou relevancí pro člověka“. V aplikacích, kde se používají vysoké koncentrace peroxidu vodíku, je třeba používat vhodné osobní ochranné pomůcky, a pokud dochází ke tvorbě par (např. při sterilizaci parami peroxidu vodíku), zajistit náležitou ventilaci a monitorovat koncentraci par.
  • Nemoci kůže. Vitiligo je získaná kožní nemoc, která se projevuje ztrátou přirozeného kožního pigmentu a postihuje 0,5–1 % světové populace. Čerstvé studie zjistily, že jedním z charakteristických znaků tohoto onemocnění je zvýšená koncentrace peroxidu vodíku v pokožce i v krvi.



© 2014 VMD Drogerie, Parfumerie CZ